Uvádíme postřehy přímých účastníků akce, doplňující informace a fotografie...
Poděkování...
V sobotu 1. května se nám podařilo uskutečnit výškový seskok z výše 9100 m, který by měl být - pokud vše půjde jak má - uznán za světový rekord ve skupinovém výškovém seskoku. Zároveň šlo o první výškový seskok na území ČR v létacích kombinézách.
Rád bych ještě jednou moc a moc poděkoval:
- firmě ANECT za všestrannou podporu projektu od počátku až do finále
- Jirkovi Průšovi za ochotu, trpělivost a precizní soudcování
- Filipovi a Thomasovi z firmy PINKSKYVAN za technickou realizaci a výborné vysazení
- Andree za pomoc a morální podporu
- kamarádům z Italie za dodávku kyslíkových souprav
- firmě MARS a Honzovi Lukavcovi za zapůjčení přístrojů MPAAD a vyhodnocení dat.
- Jamesovi za ochotu přijet do Česka téměř kdykoliv
- sobě za to, že se mi podařilo v sobotu Markétu nakonec telefonicky vzbudit :-)
9100 m
S výškovými seskoky je to u nás složitější. Chybí vhodná letadla, dýchače a další technika, tedy alespoň v civilním sektoru. Mnoha lidem není ani jasné, který výkon je vlastně současným platným národním rekordem. Půl století starý výkon Kaplana, Koubka a Jehličky, seskok svazarmovců z AN-12 Sovětského letectva v 80. letech nebo skok uskutečněný Jirkou Tomaňou v půlce 90. let v Kunovicích?
Rozhodli jsme se v tomto ohledu zjednat jasno a zároveň uskutečnit první výškový seskok v ČR s použitím okřídlených kombinéz...
Nakonec to vypadalo asi takhle:
Jsme ve výšce 8600 metrů a Thomas ukazuje tři prsty, zbývají tedy tři minuty do výskoku. Nohy už máme celkem pěkně zmrzlé a od kyslíkových masek stoupají chomáče páry. Rychle kontrolujeme každý sám sebe i oba kolegy (hlavní a záložní padák, odhoz hlavního padáku, odhoz křídel kombinézy, uchycení kyslíkových lahví na výstroji, správné zapnutí botiček a křídel kombinéz, konektor GPS upevněného na mé pravé noze a registrační přístroje MPAAD na druhé noze. Ten zálohujeme ještě black boxy firmy Airtec, které máme pod kombinézou...
9100 metrů. Minuta do výskoku! Pouštím naplno svou kyslíkovou láhev, Thomas otevírá rampu, pozorně se dívá jestli neuvidí na někom z nás příznaky hypoxie. Motory zřetelně ztichnou. James se otáčí zády k rampě a vyskočí. Stoupáme si s Markétou vedle sebe a odrážíme se - spěcháme, každá vteřina letu s otevřenou rampou znamená ztrátu výšky.
Jsem venku, je mi fajn, roztahuju křídla a začínám klouzat. Zimu necítím, asi 50 metrů pod sebou vidím Jamese a daleko vlevo před sebou Klatovy. Vše funguje. PRÁSK!!! Zvedlo se mi hledí integrálky a obličej dostává zásah vzduchem vychlazeným na -40 stupňů. Divím se, že letadlo tak dobře stoupalo, když v něm s námi seděl i pan Murphy. S rukama upnutýma v křídlech nemůžu hledí rychle zavřít, otáčím se tedy na záda a v pádu po zádech ho konečně nahmatám a zaklapnu. Už jsem zpátky v prsní poloze, ale tu ztrátu výšky těžko nahradím. Hledí mám pokryté ledem. Ten se konečně rozpouští, mrknu na výškoměr: 4300 metrů. Teď už to bude rutina. Jsem nad lesem, ale přede mnou je paseka. Soustředím se na let a vidím, že bezpečně doletím. Mám 1300 metrů, otevírám padák, zouvám botičky kombinézy a chvíli po přistání už na silnici stopuji traktor:"Můžete mi říct, kde jsem?"
Zvoní mi mobil, Markéta je také v pořádku, James se jí už ohlásil také. Poslední nebezpečí seskoku je zažehnáno, když odevzdáme rozhodčímu Jirkovi Průšovi registrační přístroje - zdá se, že všechny pracovaly jak měly. Říkám Jamesovi: "Příště bychom si měli vzít lepší brýle", a doufám, že vůbec ještě nějaké "příště" bude - dát dohromady takový tým a navíc prostředky se určitě nepodaří každý týden.
Fotografie z akce:
 |  |  |  | |
 |  |  |  |  |
Údaje z výškového přístroje:
Stránky, věnované skupině lidí, zabývajících se skyflyingem, najdete na adrese www.anect.com/fly .
(1. května 2004, Michal Koníček)
Přílohy ke stažení
 | Tabulka - údaje z výškového přístroje | (129.22 KB) |
