Konference World Pension Forum
Dobrý den dámy a pánové,
nejsem zkušený řečník a nikdy jsem neměl projev - zvláště v angličtině - před takovým publikem jaké je zde dnes.
Jsem produktem totalitního školství, což pro ty, kdo neměli tu čest, znamená, že angličtinu jsme ve škole neměli (na rozdíl od ruštiny). Moji moudří rodiče chtěli, abych navštěvoval alespoň večerní kurzy angličtiny, ale to se mi vůbec nezamlouvalo, chtěl jsem běhat po venku, sportovat, takže jediným důvodem, proč jsem tam nakonec chodil bylo, že tam se mnou chodila moje spolužačka, kterou jsem tajně miloval ...
Vidíte a právě já Vám mám dnes anglicky sdělit svůj osobní příběh, historii toho, jak se můj potenciál změnil v realitu zvanou akciová společnost ANECT, a jak jsem stal nositelem titulu Podnikatel roku 2004 v České republice.
Vybudovat prosperující podnik, který zaměstnává na dvě stovky špičkových profesionálů a dosahuje takřka miliardový obrat, jistě nebylo mým cílem od začátku. Tím spíš, že v době, kdy jsem jako absolvent vysoké školy působil coby řadový programátor v jedné velké pojišťovně, na českém trhu neexistovaly žádné podnikatelské vzory, žádný zaručený recept na úspěch ba ani základní rámec, který by formuloval pravidla hry zvané "podnikání". Každý z nás, kdo začal podnikat v ranných devadesátých létech vám potvrdí, že začínat na zelené louce, či spíše v poli neoraném, je sice vzrušující, ale zároveň nebezpečné a vyčerpávající.
Pojďme se nyní v několika málo krocích podívat na to, co považuji při ohlédnutí zpátky, za klíčové momenty pro úspěch naší firmy v tak soutěživém odvětví, jakými jsou informační a komunikační technologie:
LIDÉ:
Vždycky jsem věřil především sám v sebe! Brzy poté, co jsem začal podnikat, jsem se však musel naučit spoléhat na lidi kolem sebe. Nějaký čas jsem sice měl pocit jedinečné zodpovědnosti za výsledek toho, co děláme, pak jsem ale pochopil, že naše síla musí být a je v našich lidech.
Víra v sebe a svůj tým ale kráčela ruku v ruce s jistou nedůvěrou k lidem, kteří se brzy začali vyskytovat v našem okolí. Kdo nezažil etapu bouřlivého přechodu od socialismu k ekonomice tržního typu, ten asi nepochopí, ale já považuji za nesmírně důležité, že ANECT počátkem 90. let odolal svodům nejrůznějších rádoby "vlivných lobbistů" i "zprostředkovatelů" všeho druhu a vždy jsme pracovali samostatně. Možná jsme kvůli této záměrně izolované pozici rostli pomaleji, ale nikdo z nás si nechtěl zahrávat s důvěrou zákazníků a to se nám nakonec vyplatilo. Na rozdíl od těch, kteří byli ochotni riskovat ty nejcennější hodnoty, které každý podnikatel má, totiž spokojenost zákazníků a odborný kredit vlastní firmy. Dnes nás díky tomu český a slovenský trh vnímá jako společnost, která dokáže řešit i ty nejsložitější zakázky sama a ve skvělé kvalitě.
Lidé jsou skutečně to nejdůležitější, co máme a co rozhoduje o našem úspěchu. V počátcích jsme měli štěstí. Pracovat u nás začali jen ti, kterým šlo o skutečně zajímavou práci. Velké peníze jsme tehdy nabídnout nedokázali. Dnes už to umíme, ale dáváme si dobrý pozor, abychom i nadále nacházeli podobné lidi, jako na počátku. Je to těžší, dnes už se o nás zajímají i ti, kteří chtějí hlavně velké peníze. Já ale věřím, že stále dokážeme rozpoznat, o co komu jde. A jsem rád, že to funguje a že velká většina těch, kteří s námi začínali, patří do dneška k oporám mého týmu přesto, že v našich vodách loví nadnárodní konkurence.
PENÍZE:
Bible říká, že na počátku bylo slovo. Na počátku mého podnikání byla dvě slova: odvaha a důvěra. Bez nich by nikdy ANECT nevznikl a nedostal se tam, kde je dnes. Odvahu jsme měli nejen my, kteří jsme firmu zakládali, ale především náš první externí investor.
Když jsme stáli na startu, neměli jsme takřka žádné peníze, jen vzdělání, zkušenosti a kontakty z předchozích působišť a spoustu chuti a odvahy. Velmi si vážím člověka, který tehdy nahradil to, co ve vyspělých zemích poskytuje bankovní sektor, tedy poskytl nám vstupní investice na realizaci prvních větších zakázek.
Tato počáteční zkušenost se na nás podepsala - už od našich počátků si úzkostlivě hlídáme strategii vlastní finanční soběstačnosti. Daří se nám udržovat zdravé cash flow a firma je trvale zisková a roste. Výkyvy v hodnotách tržeb i zisku jsou dány převážně podstatou našeho businessu.
Naše klíčové investice jsou vždy směřovány do schopností našeho týmu sledovat technický vývoj a být vždy na jeho špičce!
Nedostatečná připravenost bankovního sektoru podporovat úvěrováním rozvoj malého a středního podnikání byla podle mého soudu v devadesátých letech brzdou ekonomického růstu v této zemi. Dnes by ANECTu kdekdo půjčoval rád, já bych ale přivítal spíše otevřenější a odvážnější přístup komerčních bank k těm, kdo teprve začínají a mají jistě svůj potenciál, který se může stát realitou.
SILNÁ VIZE:
Naší nejdůležitější vizí je naslouchat a rozumět zákazníkům!
My chceme nabízet ty nejlepší technologie z oboru ICT a zákazníci je chtějí používat efektivně, bezpečně a spolehlivě. Naše vize tedy není v rozporu s přáním trhu - chceme být vždy ve špičce světových trendů naší branže a zdá se, že se nám to zatím daří.
Nejprve jsme ale museli velké klienty přesvědčit, že malá česká firma pro ně může představovat alternativu k zavedeným globálním gigantům. I to se podařilo a myslím, že reference jako Komerční banka, Česká pojišťovna, DHL, Ministerstvo financí ČR, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Národní banka Slovenska, nebo Eurotel v Bratislavě nám velmi pomáhají v dalším rozvoji.
Naše orientace na aplikování rychle se vyvíjející technologie nám trochu komplikuje strategické plánování. Při stanovení střednědobých cílů prostě není v lidských silách odhadnout, kam se informační a komunikační technologie za dva nebo tři roky dostanou. Proto formulujeme tyto cíle obecněji, kupříkladu chceme vždy růst rychleji než celý náš trh.
Roční plán je konkrétní pokud jde o obchodní cíle i finanční výsledky. Každý obchodník i manažer je přímo motivován ziskem společnosti, i když si uvědomujeme, že při naší orientaci na velké zakázky to může někdy znamenat potíže v roce, který se nevyvede tak, jako ty předcházející. V počátcích mého podnikání jsem tvrdil, že ANECT je "systémový integrátor", že tedy vybírá a dává dohromady technologie, které lidem a firmám usnadňují život. Dnes ale vím, že jsme především "systematický inovátor", tedy ten, kdo se snaží o co nejdokonalejší, nejbezpečnější a nejspolehlivější použití nejnovějších technologií umožňujících rozvoj obchodních procesů a inovaci.
Dnes se řada věcí, které jsme nabízeli před deseti lety, stala běžným standardem a my se snažíme stále vidět dopředu. Není to ale pohled vizionáře bez kontaktu s realitou. Jsme prostředníky mezi konkrétní potřebou zákazníka, který potřebuje nějakou svoji činnost či proces inovovat a mezi technologií, která to dokáže. A to je pro nás výzva, která nikdy neskončí !
STANDARDNÍ PROSTŘEDÍ:
Pokud platí, že výše zmíněné body může každý, kdo začíná podnikat, ovlivňovat a snažit se o co nejlepší vizi, kvalitní tým i dobré financování, poslední bod je bohužel mimo jeho kontrolu. Jde o to, aby prostředí, ve kterém podniká bylo standardizované, legislativně přehledné a transparentní. Asi nikoho z Vás nepřekvapím, když řeknu, že takové prostředí v ČR v minulém desetiletí nebylo a zlepšuje se to jen pomalu. Nebudu dnes obtěžovat takovými evergreeny, jako jsou druhotná platební neschopnost, obtížná vymahatelnost práva, nepřehledná houština zákonných i podzákonných norem a předpisů, neskutečně dlouhé lhůty pro výkony správních i jiných orgánů. Zmíním se jen o tom, co se dotýká bezprostředně našeho podnikání.
Problematika tzv. e-governmentu je mi velmi blízká a jako předseda představenstva Sdružení pro informační společnost i jako šéf významné ICT firmy, se snažím na tomto poli dělat vše, co je v našich silách. Snažíme se podporovat český stát při jeho úsilí o zjednodušení komunikace občanů s úřady, při zavádění moderních technologií do veřejné správy i samosprávy.
Česká republika poměrně pozdě zřídila úřad, který by se zabýval naším oborem a i po vzniku Ministerstva informatiky byla a je jeho pozice poměrně slabá.
Mít vlastní ministerstvo není pro oblast ICT klíčové, důležité je, aby se vláda začala zabývat inovací způsobu svého vládnutí. Stát je komplikovaným mechanizmem. Ministerstvo by mělo přestat hrát roli "systémového integrátora" a začít vystupovat v roli "systémového inovátora", jak jsem již dříve zmínil. Musí hledat cesty, jak umožnit orgánům státní správy a samosprávy přístup k ICT jako k nástroji efektivního vládnutí.
Oblast ICT nepotřebuje pro zvýšení prodeje vytvářet účelové lobby. V dnešní době jsou technologie obecně používaným prostředkem řízení procesů a představit si jakýkoli druh činnosti organizace, firmy nebo státu bez informačních technologií je prakticky nemožné. Není na místě schovávat se za velká slova jako je elektronický podpis nebo komunikační infrastruktura veřejné správy, zásadní roli hraje inovace procesů, vyhledávání nových řešení a odstraňování problémů.
OSOBNÍ POSTOJ:
Chci se přiznat, že mým osobním krédem, kterým se řídím v podnikání, je výrok Tomáše G. Masaryka : "Nebát se a nekrást!". A chci Vám sdělit, že to funguje!
Strach nepatří do výbavy moderního podnikatele, v tom se asi shodneme. Nepatří do ní ovšem ani žádné unfair postupy či praktiky. Společnost, kterou řídím, vyhrála všechna výběrová řízení, ve kterých uspěla, díky kvalitě a inovativnosti svého řešení, díky cenové konkurenceschopnosti, díky flexibilitě a ochotě naslouchat a rozumět potřebám zákazníků. Řeknu to ještě jasněji: na českém trhu ICT se dá férově soutěžit a dá se vyhrávat, bez faulů, zákeřností a korupce. To považuji za skvělé zjištění a snad i dobrou zprávu, kterou mohu o svém oboru podat Vám všem !
Zároveň se přiznám, že kdybych opět stál na počátku cesty a věděl, co vím dnes, šel bych do toho znovu. A to i přes to, že jsem za řadu omylů zaplatil a leckdy i dost vysokou cenu. Nelituji toho, protože se mi zdá, že výsledek mého snažení za to stál. Vážím si proto i ocenění, které prostřednictvím mé osoby dostala celá firma.
Chci tím říct, že spíše než "Podnikatelem roku v ČR" se cítím být šéfem "Podniku roku" a že ocenění, kterého se mi dostalo, patří všem lidem kolem mě, kteří, tak jako já spojili svůj život se značkou ANECT. Dnes už ani svoji firmu neřídím výkonně, pouze strategicky. Svým manažerům dávám velkou volnost a vyžaduji maximální odpovědnost. Dal jsem si úkol vychovat svého nástupce, stáhnout se z dosavadního místa na vrcholu pyramidy a pomáhat firmě spíše v oblasti formulování vizí, strategie a lobbyingu.
Pak budu možná mít čas porazit syny v golfu, na kole projet trasu Tour de France nebo na plachetnici objet zeměkouli! To jsou mé záliby.
Děkuji za Vaši pozornost.
24. května 2005
