| Název: | Dvě strany mince |
| Publikováno: | Podnikatel - červen 2003 |
Informační a komunikační technologie jsou pojmy, které nás pravidelně provázejí v osobním, ale především v pracovním životě. S informačními systémy, výkonnými počítači, moderními programy a nejrůznějším technickým vybavením se dnes setkáváme jak v podnikatelském sektoru, tak i ve státní správě. Technické zázemí je ovšem jen jednou stranou mince. Tou druhou je náš postoj ke zmíněným technologiím a umění využít možností, které nabízejí.
Právě často diskutovaná rozdílnost přístupu lidí v komerčních firmách a státních institucích k informačním a komunikačním technologiím nás inspiroval k rozhovoru s ing. Miroslavem Řihákem, generálním ředitelem společnosti ANECT. Firmy, která má v oblasti komunikačních systémů mnoho zkušeností jak se soukromou, tak i státní sférou.
Vaše společnost má dlouholeté zkušenosti s prací pro státní správu. Myslíte si, že je tato oblast něčím odlišná od komerční sféry? Jaké jsou její specifika?
Z pohledu požadavků na produkty a služby naší společnosti není mezi komerční a státní sférou v podstatě žádný rozdíl. Požadavky na komunikační infrastrukturu, běh různých aplikací a office produktů je v obou případech velice podobný. Hlavní rozdíly se nedotýkají technických požadavků, ale jsou spíš ve vnitřních procesech projektů, které vyplývají ze specifických organizačních podmínek státní správy, v oblasti jejich řízení a financování.
Projekty pro státní správu mají zřejmou návaznost na schvalování a následné uvolňování státního rozpočtu, což má vliv na dobu zahájení projektu, délku jeho trvání kdy požadovaný termín ukončení je u většiny projektů shodný s koncem kalendářního roku, atp. Zvláštní problematikou jsou veřejné obchodní soutěže a s tím spojené odklady ukončení výběrových řízení.. V komerční sféře lze více cítit odpovědnost jedince (manažera na konkrétním postu) za svoje rozhodnutí, ve státní sféře je tato odpovědnost často vázána na určité komise, promítá se vliv různých s vlastními projekty ne příliš zřetelně spojených vazeb.
To všechno z hlediska obchodní činnosti značně ovlivňuje proces plánování, řízení a realizaci projektů.
Jaký je přístup nebo postoj státní správy k využívání Informačních Technologií?
Přístup státní správy je různý od značně konzervativního, tedy vyhýbání se moderním technologiím až po snahu být vybaven tím nejnovějším výkřikem techniky. Na rozdíl od komerční sféry, kde jsou implementace informačních a komunikačních technologií chápány většinou jako součást většího projektu (podnikatelského záměru), je informatika ve státní sféře někdy chápána jako oddělená oblast nepříliš navázaná na vlastní činnost příslušné organizace. Někdy jsou nasazení informačních technologií přisuzovány vlastnosti, kterých tyto nemohou dosáhnout a je od nich očekáván efekt jakéhosi všeléku, kdy má být univerzálním nástrojem, který prostě zautomatizuje zákonem nastavené procesy. Opačnou alternativou pak někdy bývá situace, kdy informatizace je cílem sama o sobě a věcné cíle změn jdou jaksi stranou.
Nasazování IT produktů je často také poznamenáno nedostatečným povědomím o roli a možnostech informatiky a v neposlední řadě také nedostatkem zkušeností z řízení velkých projektů. O projektech, které v současné době nakonec téměř vždy vyžadují nasazováni informatiky je bohužel často rozhodováno bez účasti odborníků, bez zajištění kvalifikovaných informací z oboru IT a tak někdy dochází ke snaze o masivní využívání technologií, které jsou sice moderní, ale zatím pro ně třeba neexistuje efektivní využití. Asi největší chybou je minimální využívání dříve získaných zkušeností a pak iluze, že jenom velké a jednotné je efektivní.
Tento rys je prozatím jedním ze základních rozdílů mezi nasazováním informačních a komunikačních technologií ve státní správě a ve sféře komerční, kde jsou při rozhodování o projektech odborníci přizváváni již ke tvorbě koncepce celkového řešení na úrovni záměru top managementu. To je okamžik, ve kterém se nejvíce rozhoduje o budoucí roli (nikoli však konkrétní podobě) informatiky v projektu jako celku. Vrcholový management pak ví proč a jak investovat do informačních a komunikačních technologií tak, aby byl celý projekt efektivní.
Jaké konkrétní produkty pro státní správu vaše společnost nabízí, nebo jaká řešení v poslední době realizovala?
Naše společnost se pohybuje v oblasti návrhu a budování komunikačních infrastruktur a je tedy těžké mluvit o nějakém konkrétním produktu. Jde spíše o koncepce a řešení. Poslední dva roky se hodně angažujeme a nabízíme spolupráci na vytvoření toho, čemu se říká Komunikační infrastruktura informačních systémů veřejné správy. Dali jsme k dispozici celou koncepci včetně našich zkušeností z řešení velkých projektů které jsme již v minulosti ve veřejné správě uskutečnili. Přesto se nám zatím příliš nedaří zajistit chápání významu praktických zkušeností (zdaleka ne jen technologických) pro úspěch tohoto projektu.
Integrace komunikačních infrastruktur tak, jak se ji snažíme řešit, je mimo jiné inspirována vývojem trendů ve státech EU. Sledujeme dění v členských státech a porovnáváme vlastní zkušenost se zkušenostmi v EU. Snažíme se vytvářet řešení kompatibilní s podobnými projekty v EU jako je TESTA II který vychází z iniciativy eEurope. Ukazuje se, že náš dlouhodobý přístup k řešení obdobných problémů jim odpovídá.
Je možné odhadnout jakými trendy se bude využívání informatiky ve státní správě ubírat?
To si nedovolím přesně odhadnout. Před dvěma lety, když se vláda rozhodla, že veškeré komunikace tohoto státu svěří jedinému operátorovi se bylo lze domnívat, že se pohnou ledy, byť možná ne tím úplně správným směrem, a co se stalo? Místo zrychlení procesu zavádění elektronické komunikace mezi jednotlivými orgány veřejné správy došlo ve skutečnosti k jeho zabrždění, projekt známý jako InDoŠ zažil všechny fáze sinusoidy zájmu médií a mohli bychom hledat příklady dál.
Pokud by vás ale zajímalo, co si myslím, že by se mělo změnit, pak je to především zásadní zvýšení "informační gramotnosti" těch, kteří o projektech ve státní správě na nejvyšších postech připravují rozhodnutí. Je potřeba přestat se ohánět pojmy z oboru informačních a komunikačních technologií jako politickými hesly a více rozumět tomu, na co a jak je efektivní tyto technologie používat. Když chcete řídit auto a nechcete s ním každou chvíli někde nabourat, je také dobré se to řízení nejprve naučit, seznámit se s pravidly silničního provozu a teprve pak vyrazit se svojí limuzínou do ulic.
Tím druhým avšak ne méně důležitým, co by se mělo změnit je přechod od velkých nepříliš jasně formulovaných cílů k cílům konkrétnějším, menším a lépe měřitelným. K cílům, které se dají snáze dosáhnout a které přinesou brzy nějaký hmatatelný efekt. I velké projekty se dají fázovat, postupně výsledky fází měřit a sledovat tak, zda se k zadaným cílům blížíme, či nikoliv. Také využívat úspěšné a ověřené mezinárodní standardy, nesnažit se být za každou cenu první a vymýšlet standardy vlastní, pouštět se do pilotních řešení a ověřovat jejich efektivitu v praxi. Je jistě lepší předem zkoumat cestu tak, že vyšlu do tří směrů průzkumné hlídky a poté rozhodnu o správném směru, než vyrazit jedním směrem a posléze konstatovat, že celé vojsko uvízlo v pasti.
A hlavně je potřeba zbavit se iluze že nasazování informačních a komunikačních technologií jako takových může být měřítkem pokroku, tyto technologie jsou jenom nástrojem k dosažení cílů banálnějších jako je efektivita fungování a prosperita.
Děkujeme za rozhovor.
